LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Befana podľa talianskej povesti je škaredá ale pri tom dobrá čarodejnica, ktorá v dobe narodenia Krista akosi netrafila do Betléma. A Gene Wolfe tento príbeh rafinovane využil v príbehu jednej návštevy priateľského šesť-nohého domorodca u pozemských imigrantov. Nie je záruka, že to čitateľ ocení po jednom čítaní.

Život po živote nemusí byť pre každého. Pomerne banálne spracovanie, ktoré nešlo moc do hĺbky. Skôr som mal pocit, že hlavná postava je zbytočne neurotická a mala by problém aj v reálnom živote.

Exotické kulisy hypotetického Siamu sa nepodarilo plne využiť, ale pribehovo to bolo zaujímavé. Kyberpunk v čistej podobe napísaný zrozumiteľne aj pre nováčikov v žánre.

Skúsený nájomný zabijak sa dostáva do pasce a zisťuje, že je len figurkou v politickom komplote. Nenudilo, ale prah priemernosti sa nepodarilo prekonať.

Toto musím okomentovat, snad i vysvětlit absolutní hodnocení. Po prvním přečtení jsem povídku ohodnotil jako nesmysl, nicméně nedalo mi to a krátký text jsem si hned zopakoval. Stále nedokáži říct, o čem to sakra bylo, jen, že se mi to vlastně strašně líbilo. Pokud bych měl použít možná nepřesný příměr k vlastní zkušenosti, podobná záležitost jsou některé z nejlepších písní mého oblíbeného Boba Dylana. Také je nedokážu převyprávět či nějak rozumně vysvětlit, vím jen, že mě opravdu berou za srdce. Tohle je sice literatura, ne muzika, nedokážu ale teď tuhle povídku vidět jinak.

Mne zmena tempa ku koncu nevadila, previazanosť s koncovou scénou bola zrejmá. Mexikánci sú naozaj zaujímavé postavy, ideálne pre kontroverzných hrdinov. Páčilo sa mi aj výborne opísané prostredie krajiny plnej rančov aj celková mystickosť príbehu.

Príjemné teplé leto z pohľadu chlapca, túžiaceho sa schladiť na miestnom kúpalisku. Zlo ľudské aj nadprirodzeného pôvodu, všetko kulminuje v lenivom, hypnotickom tempe.

Začiatok zbierky je viac ako obstojný. Zúfalý telefonát kamaráta odštartuje príjemne desivý pohľad na dávne želanie, ktoré sa stalo skutočnosťou.

Jedna z nejsilnějších povídek, kterou jsem za poslední roky četl. Po zásluze oceněna Hugem, Nebulou, Locusem a Pamětní cenou Theodora Sturgeona.

Robiť experimenty na vlastnom tele sa nevypláca a to ani v prípade že ide len o virtuálnu realitu. Prekvapivé asociácie vôní zkomplikujú hlavnej hrdinke život. Poviedka by sa dala asi aj lepšie literárne spracovať, pôsobí skôr ako koncept, ale nápad je dostatočne výživný na udržanie pozornosti čitateľa.

Automatická továreň, zabudnutí ľudskí správcovia a blížiace sa Vianoce. Lákavo vyskladaný príbeh, ktorý ale ako natruc nič nevyzradí a koniec vás zanechá v rozpakoch.

Vianočný let na Mars mal byť pre malého chlapca niečím výnimočným. Zúfalí rodičia hľadajú náhradné riešenie. Bradburyho fascinácia vesmírom v neriedenej forme.

Nejdelší povídka (nějakých třicet stran) je vrcholem knihy. A to bez debat. K dokonalosti jí chybí jen málo. Navíc je v ní přítomna atypická zimní bouře. Nu a včerejší (resp. dnešní) slunovrat byl také – zvláštně – bouřlivý. To se někdy tak sejde. Atmosféře to ovšem přidá. Nemůžu se však ubránit dojmu, že povídka by si zasloužila v jedné pasáži malou úpravu překladu, aby lépe seděla ve všech historických aspektech.

Opět Algernon, opět mírné zklamání. Povídka je doopravdy taková…nu…tuctová.

Tohle bylo dobré, hodně dobré. Krásné zlověstné. Řekl bych, že tato práce, jako jedna z mála, by mohla postrašit i dnešního čtenáře.

Krátká povídka, u níž čtenář dostane vše, co od tohoto žánru očekává. Nic převratného, avšak neurazí.

Opět taková ta Viktoriánská klasika, psaná lehčím tónem – koneckonců i rozuzlení je mírně ironické – avšak na mě poměrně rozvleklé.

Rozkošná jednohubka, která mě při čtení bavila a koncem velice pobavila. Více o těch pár stránkách snad ani napsat nemohu.

Na úvod dobře odvedené řemeslo. Povídka není ničím objevná a kdo z tohoto žánru něco načetl, muselo mu být zcela jasné, kam autor čtenáře zavede. Hodnocení je přesně mezi těmi 60 a 70 %, ale dávám vyšší, když jsou ty Vánoce, že jo.

kedrigern a jeho svět, my dva jsme si nikdy nesedli. bohům žel jsem ve stejné době začal číst pratchetta a je to prostě jiná liga. tahle povídka je docela typická, ukecaná, nabubřelá a o ničem. bad luck.

byla by to pěkná, krátká povídka s pointou, kdyby ji autor nevykvákl už v první třetině.

Stejně jako povídka úvodní, mě moc nezaujala ani povídka závěrečná. Autorka se – nebo mi to tak aspoň přišlo – místy snažila o ironii a vtip, což se ne úplně povedlo. Navíc mi to nesedělo vzhledem k tomu, že povídka je o vraždách, odehrává se na odlehlém pochmurném místě a (to hlavně) bere se vážně. Osobně mám velký problém s pracemi (nebo klidně filmy, hrami…), které tak jako balancují na hraně a netuší, na kterou stranu se překlopit. Dialogy byly navíc psány velmi teatrálně (součást snahy o vtip?) a hlavní hrdinka mi připomínala Ellen Pattersonovou z filmového Pokladu na Stříbrném jezeře, která – kdykoli je na plátně – hystericky křičí „Frede!“ (tady tedy „Waltře!“) a nic jiného.

Další klasický vitkoriánský příběh, který dnes už nemá jakékoliv ambice někoho děsit nebo strašit, nicméně milovníci žánru budou spokojeni.

Za mě nejlepší práce v knize. Extrémně hutné vyprávění s minimem přímé řeči, z něhož na všechny strany stříkají všechny atributy gotického hororu. Pro fanoušky žánru naprostá paráda.

Nejmladší a nejmodernější práce v knize je psána lehce ironickým tónem a využívá námět od M. R. Jamese. Neurazí, pobaví…pohoda.

Podivná vánoční hra je krystalickou – a řemeslně skvěle zvládnutou – ukázkou klasického strašidelného příběhu z dob, kdy na trůně seděla královna Viktorie. Z dnešního úhlu pohledu je to samozřejmě neděsivá a neškodná vyprávěnka, která by mohla sloužit k uspávání dětí v mateřské školce, avšak máte-li pro tento typ literatury slabost, určitě si ji užijete.

Vrby byly skvělé, proto jsem se těšil na to, co mistr Blackwood ukrývá ve svém Cestovním vaku. Bohužel jsem byl poměrně zklamán. Dle mého ničím nevýrazná povídka, která dojíždí na vlně viktoriánských strašidelných příběhů, avšak oproti „klasickým“ kouskům z oné doby jí něco chybí. Možná popisná hutnost? Nevím. Ovšem napsaná je velice čtivě, takže lehký nadprůměr.

Po Pod hladinou jezera další Nixův příspěvek do artušovského kánonu. Opět se dočkáme Merlina, ale tentokrát mu sekunduje Nimue. Pěkná, hladce i hutně, ale hlavně zručně napsaná fantasy, která asi nepřináší nic nového, ale to, co nese, nese hrdě a zároveň lidsky.

K vysokému hodnocení napomáhá až samotný závěr s akční scénou.

Vypravěčův spolužák pocházející z tajemného rodu podivínů trpí jakýmsi nádorem a chová se divně. Je třeba vypátrat co za jeho podivínstvím stojí. Povídka překvapila, protože pointu jsem kupodivu neuhádl. Nápad dobrý, čtivé i mysteriózní. Autor sice tvrdí že ohavné zlo nemůže popsat, ale to jen obrat ve prospěch svého vzoru. Kdyby chtěl, jistě by fujtajblíka dobře zvládl.

Klasický mustr. Přítel vypravěče podlehne kultismu čehosi nečistého. Povídka graduje stylově za bouřky v cimře novopečeného kultisty. Jako celek ale moc originality nepobrala. Pocta Lovecraftovi je to však vcelku dobrá.

Zajímavý morální klinč v podobě dvou hlavních postav. Otce a syna zkoumajících starobylé egyptské hrobky. Nicméně povídka jako celek skrz svoji předvídatelnost zrovna nezdrtí.

Klasické ingradience, až by se dalo říct Lovecraftovská kopírka, ale Blochova explicitita z toho dělá něco víc. Povídka možná neoslní zvratem či pointou. ale je správně nabroušená v detailech a má ostré hrany.

Hororová vyprávění milují ironii. A rozdíl mezi životem a smrtí závisí na drobnych detailech, např.do které kapsy si dáte klíče. :-) Další z ikonických hororových rekvizit, ovšem v poněkud experimentální formě, kde se ztrácí identita vypravěče, čtenáře i protagonistů. Obraznost a expozice jsou až filmové.

Povídka původně určená pro lovecraftoidní sbírku povídek Ellen Datlow. Hrdinovi se rozpadá život a analogií k tomu je to, co se děje pod městem Albany. Shodou okolností se mi sem promítla estetika vinylů Ronnieho Jamese Dia, kterého jsem v té době až obsedantně poslouchal. V závěru jsem pak zažil magické souznění s autorem, když v hrdinově voze zazní Lock up the Wolves. Drobný detail, ale cosi to ve mně otevřelo.

Inspirováno jednou z lokálních historek a elektronickým folklórem s vysokým mrazogenním potenciálem. Proplétání případu tragické nehody s kauzou zpackaného manželství protagonistky. Zvláštní forma vyprávění (říká se tomu nějak? SIE forma?) vtahuje čtenáře do děje a současně má odcizit protagonistu, jak autor vysvětluje v doslovu. Pro překladatele každopádně výzva, které se zhostil slušně.

Autostop nabízí ideální scénu pro dramatické situace. Viz vousatá česká detektivka Smrt stopařek. Rozehráno je to slibně. Těsně před koncem jsem si říkal, že od Langana jsem čekal víc, ale ten filuta si nejsilnější dávku „kryoterapie“ nechal samozřejmě na závěr.

Obvykle nekomentuji jednotlivé povídky, ale tady udělám výjimku. Pro mne tohle patří do top české povídkové tvorby. Někdo přede mnou tu kritizuje pointu jako nejasnou a nedotaženou. Jasně, každý má jiný vkus a vidění, ale pro mne je naopak pointa jako rána kladivem do hlavy: celý ten cirkus, celý ten boj proti instantnosti byl jen brutální hrou, jen sítem, které mělo vybrat nejlepší materiál na špičkové instantní vojáky. Tak to aspoň vidím já, a neberte mi to! :-)

Celkem predikovatelná povídka v duchu Lovecrafta. Dobře napsané, ale jinak nic zásadního.

Dobře napsaná povídka, která ovšem zůstává trochu za očekáváním. Hlavním hrdinou je padouch, který nalezne v poušti zapomenutou sochu temného boha. Jak by to asi tak mohlo skončit… Zajímavý je tu snad jen aspekt hororu na žhnoucím slunečním světle.