LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Kim Stanley Robinson

Šaman

Kategorie: sci-fi

originální název: Shaman
originál vyšel: 2013

vydání: Planeta9 (web) 2022

Komentáře:

Strýček Biolit  | **** 24.04.2024 22:54

Krátká verze: aurignacienský náctiletý kluk s bolavou nohou si hledá holku. Najde. Pak se to – jak už to tak bývá – zkomplikuje.

Ovšem vy jste jistojistě zvědaví na delší verzi, že? No, co s vámi mám dělat. Knihu jsem si vybral ze dvou důvodů – zaprvé: knih s tématikou pravěku zas tak moc nevychází; a za druhé: kniha – už na první pohled – vypadá parádně a tvrďácky (lepší slovo pro to není). Proto mi je až podezřelé, jak nevšímavě k ní přistoupily různé recenzní portály – tím spíše, že jsme v zemi Štorcha, Augusty, Buriana a Cesty do pravěku. Nemluvě o tom, že fotka Věstonické venuše je v každé druhé učebnici dějepisu. No, nechápu. Teď už k obsahu. Čtenář v Šamanovi dostane pravěký dobrodružný příběh na pár místech říznutý lehoulinkou fantastikou/mys­tikou. Sleduje v něm život šamanského učně Potáplíka a jeho tlupy, kterou autor usalašil do oblasti kolem Chauvetovy jeskyně, což je reálné archeologické naleziště v jižní Francii staré – dle moderních výzkumů – 30–32 tisíc let. Výraznou roli v příběhu hrají malby, které se v jeskyni skutečně nalézají, takže doporučuji podívat se na příslušné materiály (viz link v diskuzi, který sem dala nějaká dobrá duše, stránka knihy u nakladatelství také obsahuje nějaké odkazy, případně wikipedie a další zdroje). I když jsem napsal, že příběh je dobrodružný, je potřeba případné milovníky adrenalinového čtení varovat. Dobrodružstvím je zde – vzhledem k době, v níž se děj odehrává – myšleno většinou holé přežití. Nečekejte výrazné konflikty, souboje – jsme v době, kdy si lidé všechny takovéto kratochvíle dobře rozmýšleli, neboť věděli, že i lehké zranění je může stát život. Ne, že by v knize nebyly dramatičtější zvraty, případně situace napínavějšího charakteru…avšak autor jich zase tolik nevyužívá, nevyžívá se v nich, nehty okousané napětím mít nebudete (kupříkladu útěk před pronásledovali se nese v 80 % v duchu: „au, moje noha.“, což na akčnosti rozhodně nepřidá). Možná za to může i fakt, že kniha je psána velice popisným pestrobarevným jazykem, který sice potěší každého pravověrného milovníka psaného slova, avšak k popisování akčnějších scén se moc nehodí. Krajina jím je pak popsána krásně, to je třeba uznat. Děj si zkrátka většinou pozvolně plyne a čtenář sleduje život tlupy. A to pěkně naturalisticky, takže nechybí vzájemné „leštění dříků a mnutí lištiček“ mezi omladinou v tlupě (Kopčem s Veverčákem by mohli závidět…holt vášnivé Francouzky, no), pojídání takřka všeho možného i nemožného (hlad je hlad), krkavčí pohřby, různé slavnosti a cesty na ně, malování, míchání barev, vyprávění příběhů (autor si sem tam dovolil srandičku a některé příběhy připomínají příběhy pozdější). Tady se dostáváme k další přednosti knihy – docela bych si i vsadil, že autor práci konzultoval s odborníky, že nestřílel od boku, takže kniha může mít i – do jisté míry – vzdělávací charakter. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, jak málo informací z dané doby máme, to také vše mohlo být zcela jinak. Proto by mě hodně zajímalo, jak by se na knihu tvářil nějaký vědec zabývající se příslušnou epochou (páč běžný čtenář skutečně neví, co bylo kdysi možné a co si autor přibásnil – třeba, co se týče předmětů používaných tlupou). Samostatnou kapitolou je zpracování knihy (mimochodem, má lehce přes 450 stran, ne několik desítek přes 600, jak píše nakladatelství na svém webu), které je téměř dokonalé. Překlep jsem našel snad jen jeden, papír je zvolený velice dobře, látková záložka je tlustá a evokuje staré textilie. Absolutorium si zaslouží mistr Kupčík – a to za obálku a vnitřní ilustrace. Pravěk mu prostě sedí a pokud by se mu věnoval více, mohl by směle navázat na šlépěje zanechané Burianem. Zkušenější oko potěší, že nevařil z vody a minimálně musel pár předmětů z pravěku vidět, neboť vedle „propašované“ a profláknuté Věstonické venuše jsou k vidění třeba i prsovité perličky, což je věc, kterou ne každý zná. Snad jen nádoby na poslední ilustraci vypadají hodně moderně a ani si nejsem jist, jestli tehdy už užitkovou keramiku měli, ale což… Mimochodem, ilustrace na stranách (tuším) 184 a 185 nutně potřebuji jako plakáty. Nutně. Asi jediná věc, která zamrzí, je absence jakéhokoli upozornění, že kniha má reálný základ (rozuměj: jeskyni). To by do knihy přidat chtělo, neboť náhodný čtenář (třeba nalákaný skvělou obálkou) o tom nemusí mít ani ponětí. Překlad se mi zdál v pořádku, avšak jedna věc mě na něm iritovala. Těžko říct, jestli jde za autorem, překladatelem, nebo redakcí. Podrobněji se o tom rozepíšu v diskuzi. Buď jak buď – kniha Šaman je svým způsobem hodně netypická. Pro masy snad až nevhodná. Není to lehké čtení – je zde hodně popisů; autor nedává všechny informace na stříbrném podnose, čtenář si toho spoustu musí domyslet; děj také není kdovíjaký – dnešní optikou je až triviální. Na druhou stranu je tu však syrová realističnost, atypičnost zasazení děje do období doby ledové…a možnost, že se takový příběh skutečně mohl odehrát – neboť právě absence bombastičnosti přidává na uvěřitelnosti. Nemluvě o tom, že autor skvěle využil dané reálie. Asi by se hodilo obligátní: „Pokud vás pravěk nebaví, tak hvězdu uberte.“ Nu, tady bych na to šel jinak – pokud vás pravěk nebaví, tak knihu prostě nečtěte. Pokud jste ovšem zvědaví, jak se žilo našim předkům, nevadí vám pomalý děj, košatý jazyk a rádi se něco dozvíte, pak směle do toho.